Tady najdete skoro vše ze Středověku.

Bitva na bílé hoře

8. června 2009 v 19:11 | J.Flam
Bitva na Bílé hořeBitva na Bílé hoře
Konflikt: Třicetiletá válka

Dobové vyobrazení bitvy
Trvání: 8. listopad 1620
Místo: Bílá hora, poblíž Prahy
Výsledek: drtivé vítězství císařských a ligistických vojsk

Strany
Katolické síly
Svatá říše římská
Katolická liga
španělští, valonští spojenci a polští kozáci Stavovské síly
Koruna česká
uherští a hornorakouští spojenci
Velitelé
Karel Buquoy
Maxmilián I. Bavorský
Jan Tserclaes Tilly Kristián I. Anhaltský
Jindřich Matyáš Thurn
Jiří Fridrich Hohenlohe
Jindřich Šlik #
Síla
26-30 000 tisíc mužů 21 000 mužů
-11 000 pěchoty
-10 000 jízdních
-6 děl
Ztráty
300-2000 mrtvých 1300-9 000 mrtvých
pravděpodobně 5000


Bitva na Bílé hoře, svedená v neděli 8. listopadu 1620, byla rozhodující bitvou třicetileté války, která zpečetila osud českého stavovského povstání a na dalších 300 let rozhodujícím způsobem ovlivnila osud českého státu. V bitvě se střetli česká stavovská armáda a dvě armády katolické, armáda Katolické ligy a armáda císaře Svaté říše římské. Katolické armády po jedné až dvou hodinách zdolaly méně početnou, ale lépe postavenou stavovskou armádu.Obsah [skrýt]
1 Situace před bitvou
2 Rozestavění armád
3 Poslední přípravy
4 Průběh bitvy
4.1 Pád levého stavovského křídla
4.2 Úspěšná akce Kristiána mladšího Anhaltského
4.3 Závěr
5 Události po bitvě
6 Ztráty
7 Odkaz bitvy dodnes
8 Odkazy
8.1 Související články
8.2 Reference
8.3 Literatura
8.4 Externí odkazy


[editovat]
Situace před bitvou

Ligistická a česká armáda se setkala 7. listopadu, ligisté dále nepostupovali a čekali na císařské až do setmění. Poté se doneslo katolické armádě, že Češi ustoupili ze svých pozic. Proto se kolem 21. hodiny začaly zvedat i bavorské voje. Přibližně v této době, po půlnoci, se odehrála první bojůvka mezi císařským plukovníkem Nicolou de Gauchierem a předsunutým táborem lehké uherské jízdy u Ruzyně. Gauchier velel půlce pluku valonské jízdy, 200 jezdců se k němu připojilo od ligistů a dva praporcům kozáků, což v součtu činí mezi 800 a 1000 mužů. Existují dvě teorie, jak proběhla, buď Gauchier napadl připravený tábor a způsobil velké ztráty na životech, nebo napadl lehkomyslné Uhry nepřipravené a nezpůsobil velké škody a Uhrové prchli patrně do Liboce, nicméně v obou případech odehnal nejméně na 1000 koní.[1]

Je třeba zmínit, že postup a následné postavení obou armád není jednoduché popsat, protože jediné dochované dobové záznamy pochází od nečeských autorů, kteří neznali místní názvy a ani příliš nekladli důraz na podrobné popsání krajiny. O podrobnější popis se například pokusil Jindřich Fitzsimon, ale ten také viděl krajinu pouze jednou.[2] Stavovské vojsko se dostalo na svoje místo okolo půlnoci na přelomu 7. a 8. listopadu. Ligistická armáda začala zaujímat svoje postavení kolem 5. hodiny ranní a císařská dorazila s určitým zpožděním, snad kolem 10. hodiny.

[editovat]
Rozestavění armád

Jeden z plánů rozestavění armád, tento z Theatrum Europaeum

O vlastním rozestavění české armády existují dva majoritní popisy, od vrchního velitele Kristiána I. Anhaltského, který vznikl na počátku roku 1621 a Fitzsimonovo. Obě dvě se poněkud liší. Později samozřejmě vzniklo i mnoho různých dalších studií, jedna ze významných soudobých teorií o bitvě pochází od Dušana Uhlíře.

Stavovské vojsko se rozložilo nedaleko pražských hradeb na návrší Bílá hora, které k severu a západu prudce klesá zhruba o 50 výškových metrů do údolí Litovického potoka. Pravé stavovské křídlo se opíralo o vysokou zeď rozsáhlé obory u letohrádku Hvězda a levé křídlo bylo posílené dělostřelectvem. Koncepce bojové formace, kterou vytvořil Anhalt na západní straně hory se dá přirovnat k pružné šachovnici, kdy rozestavil svoji armádu do dvou řad s mezerami tak aby šiky z následující mohli prostoupit dopředu. Do třetí potom uherskou jízdu. Pět praporců jeho jízdy pak mělo předsunutou pozici kvůli pohybu do stran.[3] Muži byli děleni po praporcích čili kornetech. Podle tabulkových počtů by měla mít jízda po 100 mužích a pěší praporec třikrát více.

Císařsko-ligistická armáda se začala šikovat později a byla poněkud odlišná. Císařská část armády tvořila pravou část uspořádání a skládala se ze tří šiků, první tvořili dvě pěší tercie (reálný počet mužů se pohyboval kolem 4000) a napravo od nich valonské pluky. Tento šik byl ještě na vnější straně doplněn třemi jízdními křídly po 500 mužích. V druhé řadě byla pouze jedna tercie "Neapolitánců" pouze s 2500 muži a jezdecká křídla: nalevo 550 mužů a napravo 400 mužů. Základ posledního šiku tvořili opět dvě tercie a jízda. Mezi prvním až třetím šikem se pohybovalo asi 800 kozáků. Císařské armádě byly k dispozici též čtyři děla. Šikování provedl generál dělostřelectva Maxmilián z Lichtenštejna a o velení se dělil s plukovníkem Tiefenbachem.[4] Císařské síly se odhadují na 18-20 000 mužů.[5]

Ligistická armáda, která ležela nalevo od císařské byla seřazena do čtyř šiků. Přáním vrchního velitele celé armády, Karla Buquoye, bylo, aby první byl tvořen dvěma terciemi, aby vytvořil mohutnou první linii. Druhý šik obsahoval patnáct kornet jízdy. Třetí potom ze tří tercií, které byli tvořeny pěti pluky pěchoty. Čtvrtý šik byl zbytek jízdy. Ligisté měli přibližně šest děl. Počet ligistických se pohyboval kolem 12-13 000 mužů. Tato formace byla podřízena Janu Tserclaesovi Tillymu.[6]

Je spíše zajímavostí, že se nejspíše této bitvu zúčastnil na katolické straně i francouzský filozof René Descartes, jeho úloha totiž nemohla být nijak významná.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama