Tady najdete skoro vše ze Středověku.

Jan Žižka

8. června 2009 v 19:22 | J.Flam
Jan Žižka

Jan Žižka a husitské vojsko (Jenský kodex)
Tento článek pojednává o českém husitském válečníkovi a vojevůdci. Další významy jsou uvedeny v článku Jan Žižka (rozcestník).

Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (roku 1360 v jihočeském Trocnově - 11. října 1424 u Přibyslavi) byl známým českým válečníkem, stal se tvůrcem vojenské defenzívní taktiky, opírající se o vozovou hradbu. Nejvíce se stal známým na samém sklonku svého života, kdy se postavil na stranu husitů a stal se jejich vojevůdcem. Jako vrchní hejtman táboritů a později sirotků nebyl nikdy poražen. Jeho neporazitelnost byla založena nejen na válečnickém umu, ale také na tvrdě dodržované disciplíně (za porušení dispciplíny byly kruté tresty - viz Žižkův vojenský řád) jím vedených vojsk. Protivníci ho nazývali "potvora ohyzdná", "krvavý Herodes", "psanec" a "svatokrádce", zatímco příznivci "hejtman nadmíru odvážný, udatný, smělý a vážný".


Mládí (1360-1400)

Místo, kde stával Žižkův dub

Žižka se narodil zřejmě okolo roku 1360 v jednom ze dvou zemanských poplužních dvorců v Trocnově na jihu Čech v chudé zemanské rodině Žižků z Trocnova. Na místě, kde přišel údajně na svět, stál již v době jeho narození dub, který byl na přelomu 17. a 18. století poražen, jeho místo pak vystřídala do roku 1867 kaplička sv. Jana Křtitele a tu pak tzv. Žižkův kámen, což je několik opracovaných balvanů, které zde nechali usadit bývalí majitelé zdejšího panství Schwarzenbergové. Žižkův otec Řehoř byl patrně tzv. novým šlechticem, to znamená, že byl teprve nedávno povýšen do zemanského stavu, Janova matka se zřejmě jmenovala Johana. Kromě Jana měl Řehoř ještě minimálně dvě další děti - syna Jaroslava a dceru Anežku. Znakem nového zemanského rodu byl podle pečetí na listinách z roku 1378 rak.

Základy Žižkova rodného dvorce, objeveného roku 1956 archeologem dr. Antonínem Hejnou.

Pokud je čáslavská kalva (lebka), připisovaná Žižkovi pravá, pak se dá dovodit, že Jan přišel ve věku 10 - 12 let úderem sečné zbraně do tváře o levé oko. Zranění ho zdeformovalo a způsobilo jeho pokles o 3,5 mm oproti oku pravému a vyhnulo Janův orlí nos doleva.

První tři písemné záznamy o Janu Žižkovi spadají do roku 1378. Z listin jihočeských Rožmberků se dovídáme, že 3. dubna svědčil zemanu Mikuláši Plachtovi z Boršova při právním převodu věna, 10. července se přiznává s dalšími dvěma zemany k dluhu dvěma Budějovickým židovkám (podle jiné varianty byl pouze ručitelem dlužníka) a o tři týdny později ručí celým svým majetkem zemanovi z Holkova.

Roku 1381 se objevuje další zápis. Po smrti jistého bezdětného Mikše z Trocnova (snad Janův strýc) hájí Jan zřejmě neúspěšně své právo na jeho dvorec, který stál poblíž dvorce Žižkova.

Roku 1384 prodává Jan Žižka věnný lán pole, patřící ke statku v Čeřejově. Z této zprávy se také dovídáme o Žižkově manželce Kateřině, která z tohoto statku pocházela.

[editovat]
Od opovědníka ke královu čeledínu (1400-1419)

Ze záznamu rožmberských a jihlavských popravních knih je zřejmé, že během let 1406-1409, po vypovězení nepřátelství opovědním listem Rožmberkům, začíná Žižka v lapkovské tlupě jistého Matěje vůdce škodit na zboží Rožmberků a královského města Českých Budějovic. Spolu s ním se loupeží a přepadů účastní jeho bratr a další zchudlí zemané, z nichž někteří se později stali husitskými hejtmany (např. Jan řečený Kolúch z Pňové Lhoty). Skupina Matěje vůdce spolupracuje i s některými moravskými šlechtici, kteří škodí Rožmberkům, mimo jiné i s Janem Sokolem z Lamberka. Na přelomu let 1408-1409 zřejmě Žižka ukončuje své zášti s Rožmberky a 25. dubna 1409 král Václav IV. dává souhlas k smírnému řešení neshod mezi Žižkou a Českými Budějovicemi, což se zřejmě nepodařilo. Proto 27. července vydává král na Točníku nový list, tentokrát amnestní, kterým je Jan Žižka omilostněn a je mu prominuto vše, co spáchal zlého vůči králi i koruně. A tak zatímco někteří členové lapkovské tlupy končí na popravišti včetně Matěje, který byl roku 1409 pověšen v Českých Budějovicích, získává Žižka kromě zkušeností z vedení partyzánské války zpět také svou čest.

V březnu následujícího roku se Žižka, dle zprávy polského kronikáře Jana Długosze, vypravuje pod vedením Jana Sokola z Lamberka do Polska, na pomoc polskému králi Jagellovi proti Řádu německých rytířů. Třebaže se Długosz o Žižkovi zmiňuje pouze v souvislosti s hájením hradu Radzyně v září 1410 korouhví Jana Sokola, je téměř jisté, že se s touto korouhví předtím zúčastnil i bitvy u Grunwaldu. Tam podle mínění některých starších historiků (např. Beckovský) přišel o jedno oko. V každém případě byl již roku 1416 na levé oko slepý. O pravé přišel až roku 1421 během obléhání hradu Rabí, kdy ho do oka trefila tříska.

V letech 1411-1412 sloužil jako "vrátník" u královského dvora v Praze. V té době ještě kázal v Betlémské kapli Mistr Jan Hus a Žižka se stal jeho horlivým posluchačem.

Žižkův rodový znak. Původně byl historikům zcela neznám,teprve ve 20. století byla objevena nezřetelná pečeť s erbem z roku 1378. Barvy jsou neznámé, ale vzhledem ke zvyklostem doby je pravděpodobné, že rak byl rudý ve stříbrném štítě.

[editovat]
Léta 1419-1424

Později se Žižka ztotožnil s programem čtyř pražských artikulů a rozhodl se dát do vojenských služeb husitů, aby jej pomohl prosadit (věroučné spory mu však jako vojákovi byly cizí). Dne 30. července 1419 se podílel na defenestraci na novoměstské radnici. Zanedlouho nato opustil Prahu a odešel do Plzně, kde pomáhal vycvičit zdejší husity ve vojenském umění a opevnit město. Vybudovat z Plzně hlavní centrum husitů se mu však nepodařilo. Plzeň byla oblehnuta královskými vojsky a vrátila se do katolického tábora. Žižka nalezl útočiště v nedávno založené husitské pevnosti Tábor, kde se stal hejtmanem (do roku 1423). V roce 1421 se začal psát "z Kalicha," což byl jeho v roce 1423 dostavěný hrad.

Je považován za autora (někdy pouze za spoluautora) tzv. Žižkova vojenského řádu (1423).

Zemřel během vojenského tažení na Moravu u Přibyslavi 11. října 1424. Po jeho smrti se jeho příznivci z východních Čech nazvali sirotci.

[editovat]
Čáslavská kalva

Obraz "Jan Žižka" od Mikoláše Alše

Osudy Žižkových ostatků jsou nejasné. Podle dochovaných zpráv byl nejdříve slavnostně pohřben v Hradci Králové v chrámu sv. Ducha. Za nejasných okolností bylo ovšem jeho tělo tajně odvezeno do Čáslavi a zde pohřbeno v děkanském kostele sv. Petra a Pavla.(vedle toho ovšem paralelně vznikla pověst, že leží v kostelíku v Sendražicích). Později byl k jeho poctě pořízen tesaný náhrobek, a po nějaké době poblíže něj umístěny údajné relikvie- palcát a kamenný talíř, ze kterého jídával. Náhrobek byl zničen za doby rekatolizace roku 1623, přičemž v něm ale nebyly nalezeny žádné pozůstatky. Roku 1631 horlivý páter Gramsci v kostele nalezl údajné Žižkovy kosti, a dal je veřejně "spálit a popel rozptýlit do vzduchu, aby bylo jasné, že ani ta nejmenší památka nezůstala na tak krutého tyrana".

Teprve při rekonstrukci kostela roku 1910 byl nalezen nejdříve zazděný výklenek se zprávou, kde hledat a poté v protější zdi několik kostí s kalvou (lebeční klenbou). Kalvu od té doby zkoumalo mnoho antropologů, nejznámější práce jsou od Jana Matiegky a Emanuela Vlčka. Lebka zřejmě patřila staršímu, asi šedesátiletému (Vlček) muži s mohutným orlím nosem, s těžkými vyhojenými poraněními obou očnic.

Dodnes trvají pochybnosti o pravosti lebky. Samotné nálezové okolnosti jsou nejasné, ve snaze potvrdit pravost nálezu mezi kosti zřejmě podstrčil místní učitel V.V. Jeníček. cedulku se Žižkovým jménem. Pro pravost svědčí v podstatě pouze dvě okolnosti: výše zmíněná zazděná zpráva: "Ossa incliti ducis Bohemiae Joannis Žižka in muro aversaris claudestine asservantur". (Kosti slavného vůdce českého Jana Žižky v protější zdi tajně se chovají.) s přivěšenou městskou pečetí ze 17. století a zranění obou očnic. Navíc se antropologové nemohli shodnout na věku muže, jemuž patřila a uvést jej do souvislostí s s prameny o Žižkově věku. Původně historikové pokládali Žižku za mladšího, a hádali mu v době smrti zhruba čtyřicet let, a věk odhadnutý Matiegkou tomu odpovídal. Pak se ovšem na základě studia pramenů Žižka posunul až na šedesát let a lebka by mu tedy patřit nemohla. Vlček poté věkový odhad kalvy přehodnotil na 50±10 let. V 80tých letech 20 století byly z iniciativy spisovatele Miroslava Ivanova zkoumány kostní pozůstatky maďarským (a v té době ojedinělým)specialistou, který významně svými závěry přispěl k přesvědčení, že kosterní fragmenty nalezené v Čáslavi jsou s vysokou pravděpodobností opravdu pozůstatky Jana Žižky - viz kniha Miroslava Ivanova Kdy umírá vojevůdce.

[editovat]
Zajímavosti
Za objevení Žižkova dvorce může krtek, který vyhrabal na podmáčené louce poblíž Trocnova uhlíky, střepy nádob a hrudky vypálené mazanice. Pro archeologa dr. Antonína Hejnu to byl jasný signál, že zde kdysi muselo stát stavení. Stalo se roku 1956.
Žižkův dvorec obsahoval pouze dvě obytné místnosti.
V době Václava IV. se Trocnov psal jako Trucnov. Dle Klaretova slovníku přitom německé "truc" tehdy znamenalo "bujník", "prchlec", "vzteklec", "pyšník".
Slovo Žižka je zřejmě přezdívka a dodnes jazykovědci nemají v jeho původu jasno. Variant je mnoho - "Zikmund", "člověk s vyžehnutým okem", "jednooký", "černý", "zrzavý", "šilhavec" apod.
Žižka je také pravděpodobným autorem pravidel Husitských bojovníků s názvem Žižkův vojenský řád.

[editovat]
Bitvy
prosinec 1419 - bitva u Nekměře
25. března 1420 - bitva u Sudoměře
14. července 1420 - bitva na Vítkově
leden 1422 - bitva u Habrů a dobytí Německého Brodu
7. června 1424 - bitva u Malešova, která byla jeho poslední

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama