Tady najdete skoro vše ze Středověku.

knihtisk

8. června 2009 v 19:32 | J.Flam
Knihtisk

Tisk v 16. století

Knihtisk je způsob mechanického rozmnožování textu nebo obrazu vytvářející identické kopie tiskem z výšky. Počátky jeho masového používání k tisku knih spadají na přelom let 1447/1448 a jsou spojeny s osobou Johanna Gutenberga. Vynález spočíval ve zdokonalení procesu sazby skládané ze sériově odlévaných tiskařských liter. Po polovině 15. století se knihtisk rychle rozšířil po Evropě a následně do celého světa.Obsah [skrýt]
1 Historie vzniku
2 Princip knihtisku vynalezeného Gutenbergem
3 Význam knihtisku
4 Rozšíření knihtisku
5 Rozvoj tiskařských technik v 19. a 20. století
6 Literatura
7 Viz též
8 Externí odkazy


[editovat]
Historie vzniku

Ve 14. a 15. století se v Evropě rozšířila technologie deskotisku neboli blokového tisku. Forma byla vyryta do jednolité, zpravidla dřevěné desky. Tato metoda byla však kvůli jednorázovému využití drahých štočků velmi finančně nákladná.

Johannes Gutenberg nebyl jediným, kdo se zabýval myšlenkou tisku ze sazby skládané z oddělených písmen. Většinou se ale pro jejich výrobu používalo dřevo, odolnost materiálu tedy nebyla velká. Johannes Gutenberg byl vyučen ve zpracování kovů a zlatnictví. Snad se tedy inspiroval u těchto řemeslníků, kteří se zabývali i výrobou kovových pečetních typářů a začal písmena odlévat z kovu.

[editovat]
Princip knihtisku vynalezeného Gutenbergem

Tiskové písmeno - ligatura písmen ſ a i.

Nejdůležitější z Gutenbergových inovací byl vynález písmolijectví. Umožňoval sériovou výrobu tvarově shodných tiskařských liter. Písmorytec nejprve vyryl negativní obraz písmene - patrici, která byla následně použita jako razidlo. Otiskem v měkčím kovu vznikla forma - matrice. Matrice se vložila do licího strojku, který byl naplněn roztavenou slitinou cínu, olova a antimonu. Odlité litery byly zrcadlovým obrazem písmena. Základna sloužila nejen jako podložka pro písmeno, ale svými rozměry určovala i rozestupy mezi písmeny v řádku. Stejná písmová výška umožňovala zařazení různých písmen do jednotné sazby. Každá tisková strana byla sestavována do dřevěné sazebnice, která určovala přesné řádkování i místa pro mezery a ilustrace. Na matrici s vysázenými slovy se nanesla koženými tampony tiskařská čerň, Gutenbergem nově vyráběná na bázi fermeže. Pomocí upraveného lisu na víno byly pak jednotlivé stránky tištěny. Gutenbergem vynalezený postup se používal bez výrazných změn až do počátku 18. století.

Johannes Gutenberg svůj vynález učinil nezávisle na znalostech rozšířených zejména v Japonsku, Korei a Číně, kde byla první kniha z pohyblivých liter vytištěna již v 11. století. [1] [2]

[editovat]
Význam knihtisku

Hlavní význam knihtisku spočívá v rozšíření psané kultury mezi širší vrstvy obyvatelstva. Knihy vydané v mnoha tištěných exemplářích lépe odolaly hrozbě úplného zániku než unikátní rukopisy.

Vytváření identických kopií mělo i velký normotvorný význam. Díky knihtisku například došlo ke sjednocení liturgických textů, zásadní roli hrál knihtisk i při utváření závazných jazykových pravidel. Překlady Bible Martina Luthera nebo Kralických se staly základem spisovného německého a českého jazyka. V 1. polovině 16. století se knihtisk stal zásadním médiém, které ovlivnilo rozmach reformačního hnutí.

Nakladatelsko-autorské vazby vytvářené kolem tiskařských dílen významně působily při utváření individuálně chápaného moderního autorství. Množství tiskáren způsobilo také pokles ceny knih a obnovení knižního trhu.

[editovat]
Rozšíření knihtisku

Určení přesného data vzniku u nejstarších prvotisků bývá velice obtížné. Nakladatelské údaje u knih totiž zpočátku nebyly pravidlem, mnohdy se zachoval pouhý zlomek díla. Proto se na rozšiřování knihtisku usuzuje srovnávací studiem tiskového písma, filigránů, obsahovou a jazykovou analýzou textu nebo na základě archivních pramenů.

Zpočátku byl vynález výrobním tajemstvím dílny vynálezce knihtisku Johanna Gutenberga. Poté co Gutenberg prohrál soudní spor s Johannem Fustem a byla mu v exekuci zabavena dílna, rozešla se část jeho učňů do světa. V letech 1458/9 se usadili v Bamberku, v roce 1460 ve Štrasburku. Z Německa se potom knihtisk rozšířil do Rakouska (1461?), Itálie (1465), Francie (1470), Švýcarska (1468?), Španělska (1472), Maďarska (1473), Polska (1473), Dánska (1482), na Moravu (1486). Do Čech se v polovině 70. let 15. století rozšířil knihtisk pravděpodobně přímo z Bamberku. Před rokem 1500 se dále tisklo na území Švědska, Chorvatska, Černé Hory, ale i v Africe.

Roku 1500 existovalo už 1100 dílen ve více než 250 městech, převážně v Itálii (80), Německu (50), Francii (40) a Španělsku (30). Šíření knihtisku záviselo na ekonomické vyspělosti jednotlivých lokalit, dostupnosti surovin a existenci movitých objednavatelů (panovnické dvory, univerzity, kapituly).

V 16. století byl knihtisk zaveden v Rumunsku, Řecku, Bosně, Litvě, Islandu, Srbsku, Rusku, ze Španělska a Portugalska se knihtisk rozšířil do Jižní a Střední Ameriky, do Číny, Indie a Japonska. Židé začali tisnout hebrejskými typy ve Španělsku, Řecku a Turecku, na sever od Alp potom poprvé v Praze.

V 17. století se knihtisk rozšířil například do Severní Ameriky, Finska nebo Norska. Bulharsko či Austrálie datují první tištěné knihy až do 19. století.

[editovat]


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama